Stalo se to, co se ještě před týdnem zdálo být nemožné. Ta bílá studená věc se v naší nížině objevuje jen zřídka a když tak v tu nejméně vhodnou dobu. Tentokrát si to ale celkem sedlo. Protáhl jsem ti myško deset km stopy, ať si můžeš zajezdit, hlásím veřejně přes fb svojí milované. Není to moc, ale je to okruh...
Že to byl včera extrém? Ale prd, milé děti. Dneska, to byl aspoň zážitek hodný vzpomínání. Údolí Jihlavky, Skalní oblast Baby. Výška 45, teplota stejná. Když tě pálí chodidla přes lezečky, tak si asi dokážeš představit co na teplotu rozpálené žuly říkají ruce. Ještě že neumí mluvit. Přístup ke skalám od Lhánic je také výživný. Cca 500 metrů od...
Když už chce lezec rozmotat celé lano, musí na větší šutry. Pokračujeme v oprašování zapomenutých lezeckých oblastí. Další na řadě byl Bílý kříž. Až na samé hranici s Rakouskem, hned vedle Dyje u vesničky Dvůr Mitrov, je krásná 40m vysoká stěna pohraničníku. Ano, jištění je tady víc než skromné takže jsem byl podělanej u každého druhého kroku....
Chtělo by se říct jak utržení ze řetězu ale naopak, pořád uvázaní na laně. Jj posledních čtrnáct dní je plodných. Po expedici v Kdousove a Jevišovicích jsme minulou sobotu vyrazili víc na západ a zakotvili v Malém Beranově. Pěkná, zapomenutá lezecká oblast s menší, ale o to hezčí 20m vysokou skalkou. Počasí opět nezklamalo a jasná obloha s pražící...
Léto začíná a je potřeba zdolat nějaké vrcholy. Víkendové lezení v krásných zapadlých oblastech kde je chládek, pěkné cesty od nejlehčích trojek (které nás profíky nezajímají) až po osmičky (které nevylezem) a hlavně klid. Teda aspoň do chvíle než tam přijdeme my. Sobota patřila Kdousovu u Moravských Budějovic. Celý natěšení jsme vyrazily brzo ráno...
Nejedná se o povzdech k řeckému bohu anóbrž radostné zvolání že jedeme na vodu. No vodu. Spíš olej Tak volba lodi byla jasná. Na střechu putovala laminátka a děvčata mají z půjčovny nafukovačku. Najít vhodný přístup k řece byl trochu ořech (skoro kokosový) ale to jsme ještě nevěděli že ač majíc ruční vysilovač (pumpu) loď nemáme čím nafunět. Ono...
Přátelé je to tu. Byli jsme vytrasováni, a tak jsme zodpovědně udělali maximální opatření. Každý pěkně do izolace a bo naše chatrčka neumožňuje aby byl každý ve své místnosti, nedej bože ve své části domu tak tedy do svého iglú. Lilískovi se moc nechtělo ale když dostala do svého bivaku lahev na zahřátí ochotně si do něj vlezla a...
Tento den mě měl být varováním. Tak to vždycky začíná. Nevinně. Prvně kozičky a pak je z toho celý zvěřinec.
Kdysi jsem měl doma takovou mini zoologickou zahradu, a postupně zjišťoval že časová náročnost je neúnosná pokud chce člověk dělat i něco jiného než jen kydat hnůj nebo vraždit to co už má jateční váhu. To jsem ale ještě...
Může se na první pohled zdát že jsme vyloženě lezci tělem i duší, ale nenechte se zmást. Je to tak. Nedělní venčení dětí na Barboře pod Buchlovem je jedna z mnoha atrakcí kde se může člověk zmrzačit nebo zabít ale přece se nebudeme tak jako ostatní courat po hradě, očumovat mrtvoly na obrazech a sedět ve stínu se studeným...
Naše rodinka se skládá z pěti členů, tři děvčata a dva zdatní samečci. Každý vyniká v trochu jiné oblasti a dohromady tvoříme pevné skupenství. Rozkrývat dopředu povahové vlastnosti hlavních hrdinů se mě zdá být škoda. Raději to nechám plynout ať si každý může objevovat mezi řádky. Přes to alespoň krátké nastínění.
Původně jsem si chtěl udělat jen takové uložiště, kam si schovám svoje příspěvky na Facebooku. Taková krabička se vzpomínkama kdyby to náhodou Cukrblík chtěl vypnout. No ale když už, tak bych si sem schoval i tenhle svůj příspěvek který vyšel i v knize o skautingu v Silůvkách. Ono těch příběhů z této doby sem ještě asi pár taky přistane.