Barbora pod Buchlovem

Může se na první pohled zdát že jsme vyloženě lezci tělem i duší, ale nenechte se zmást. Je to tak. Nedělní venčení dětí na Barboře pod Buchlovem je jedna z mnoha atrakcí kde se může člověk zmrzačit nebo zabít ale přece se nebudeme tak jako ostatní courat po hradě, očumovat mrtvoly na obrazech a sedět ve stínu se studeným pivem, když se můžeme péct na rozpálených šutrech. Přístupová cesta k Barborce ( to je název skalní oblasti, nikoli návod na ulovení nějaké děvy do sbírky trofejí) patří k těm lepším v seznamu špatných přístupových cest. Z kopce, do kopce, kopřivy, křoví, savý hmyz, prostě všechno co máme rádi, ale pořád vše ve snesitelné míře. 
Amálka dneska měla formu a tak snad jediný úsměv který se nám z ní podařilo vymámit byl ten škodolibý když Jirka zakopnul a málem se přerazil . Aspoň jsem to stihl vyfotit.  Moje myška, ač to tak nevypadá, nelezla nahoře bez, což byl možná důvod proč tolik válčila s převisem. Jedno potlučené koleno, jedno potlučené ego, ale jinak krásné lezení.