Den sedmý- zbabělý úprk

Den sedmý (zbabělý úprk) Hluboce se omlouvám všem followerum kteří jistě dva dny a dvě noci nezahmourili oko a sledovali kdy už ti šílenci na tripu přidají další den. Ještě jednou se oběma omlouvám a tady ho máte. Ráno bylo ještě slibné. Slunko sice nikde ale v to jsme ani nedoufali. Hlavně že déšť zatím taky nezačal. Nechal nás sbalit dva spacáky a půl karimatky. Zbytek už ve vlhku, tak jak to máme s Liliskem rádi. Beruška po pár minutách mohla z fleku do soutěže miss mokré tričko. Po sbaleni tábořiště ( složení kuních nor) dokonalém zabalení použitého prádla do vzduchotesnych beden s olověným víkem, jsme se přesunuli do místního bistra na snídani. Zde jsme se dozvěděli že slušní lidé snidaji do desíti takže v půl jedenácté dostaneme maximálně platejze v rohlíku. I to jsme vzali zavděk, když už jsme vyzdimali děti aby aspoň z dálky vypadali suše. Protože všechny dostupné radary a předpovědi říkali že pršet má asi do půlky listopadu, a pak začne sněžit, rozhodli jsme se změnit trasu radikálně. Přes Kanadu, do Mexika a obě Ameriky. Tam prej snad má začít pršet až večer. Tak tedy hura. Nevím už přesně kolik mě bylo když jsem tu byl poprvé ale pamatuji si každý krok. Stejně tak jako divnej pocit v zádech když jsme si tu četli povesti o Hagenovi. Myslím že by bylo nefér o to připravit nase ratolesti tak zahajuji večerní předčítání. Vypadají že je to baví. Uvidíme po pár kapitolách Navečer začíná opět pršet, a protože mokro už máme i v autě volíme ústup domu. Mrzí nás to ale rozhodně nekoncime. To není náš styl