Den třetí- Hynutí slabších kusů

Den třetí (hynutí slabších kusů)Dnešní romantické ráno, kde kapky deště něžně hladily střechu stanu, a vlahý větřík pohrával si s korunami stromů, Lili vůbec ale vůbec neocenila. Jejími slovy větr lomcoval stanem, a kvůli lijáku nešlo spát. To já když jsem se probudil vedle slintajícího, chrápajícího a prdícího syna, cítil jsem se šťastný ( Teda hlavně ve chvíli kdy jsem otevřel stan a nadechl se čerstvého vzduchu) pak jsem ale uzřel zombie výraz Lilíska tak jsem raději projevy štěstí potlačil. Ona beruška tento výraz který každému na první pohled říká že dnes to bude spíš o krátkých větách a heslech než o košatých souvětích tak nějak udržela až do odpoledne. Ale nedivme se. Já kdybych měl tělesnou teplotu 23° a mokro všude, ale jako fakt všude, tak bych asi ani to heslo nevypustil. Možná duši. Ale o tom později. Po krátké snídani v dešti, jsme se vydali na cestu v dešti a po té co jsme dorazili k bráně Adršpachu přestalo pršet. Zaplatili jsme a znovu začalo. Jen silněji. Nepamatuji si jestli jsem někdy procházel skalní město jinak než v dešti takže jsme tuto krásnou tradici zachovali i dnes. Výstup na hrad Střmen má v dešti také svoje kouzlo. Za sucha je to pro suchary. Nám klouzající schody a žebříky rozhodně nevadí. Snad jen škoda že někteří dospěláci (nebudu jmenovat) mají jen superletní oblečení a o obutí snad ani nemá cenu mluvit. Návrat ze skal už se konal za sluníčka, stejně jako přejezd do Harachova. Ve chvíli kdy jsme chtěli vylézt z auta, slejvák. Tady už jsme ale moudře čekali v autě než přestane. Přestalo a už si šlapeme vzhůru k Mumlavským vodopádům. Jako při vší úctě, mazec. A co teprve kdyby bylo teplo a svítilo sluníčko. Ale i tak fakt krásný kus naší přírody. Děti ožili a zběsile se začali vrhat k vodě. Ani výhrůžky moc nezabírali, až poznámka že jestli tam padnou tak je nenajdeme protože je nebudeme hledat měla aspoň minimální účinky. Ale jsme skromní. Nám stačí málo. Cestou od vodopádů opět začíná lít. Asi aby jsme nedej bože neuschli.