Expedition to the rocks NO4

 Že to byl včera extrém? Ale prd, milé děti. Dneska, to byl aspoň zážitek hodný vzpomínání. Údolí Jihlavky, Skalní oblast Baby. Výška 45, teplota stejná. Když tě pálí chodidla přes lezečky, tak si asi dokážeš představit co na teplotu rozpálené žuly říkají ruce. Ještě že neumí mluvit.  Přístup ke skalám od Lhánic je také výživný. Cca 500 metrů od parkoviště ale s převýšením téměř 100m které je potřeba sestoupit po krkolomné a noholomné stezce a od řeky zpět asi padesát metrů nahoru, takže po tom co se zrušíš na skále tě čeká osvěžující výstup. Někteří nejmenovaní dobrodruzi s obutím značky kroks si i v tomto terénu stihli depilovat hruď, po té co ladným skokem dvouleté laně vymrštili své tělo do vzduchu, letem sličného sokola se přenesli nad balvan, na nějž pak dopadli hrudním košem jako pytel sobolího trusu. Moje odborné znalosti ze zdravovědy a pohotová reakce však zajistila nulové ztráty na životech. Barvami hýřící poprsí z nějž na první pohled jako by se měl každou chvíli vetřelec zrodit, bylo omyto a zchlazeno čepicí namočenou v řece, bylo aplikováno 5T (dnes už 4T) Teplo- zajistilo se samo, bo koho chceš zahřívat v 40° ve stínu. Ticho- holčičky jsme přesunuli do jiné části lesa, Tišení bolesti- než se oženíš, chlupy dorostou. Transport- pacient přesunut do bezpečnější části skalního sektoru a ponechán osudu.  Ale........Ta krajina kolem, říčka na zchlazení, nádherné údolí kde jsme potkali tři lidi, to vše kompenzuji. Ani signál tu není. Boží.....Jako třešnička na dortu byl pak večerní výstup na Skalní věž malá baba. Lilískova první věž a cákalo z ní nadšení. Hlavně po zapsání do vrcholové knížky. První věta "a jak teď dolů?"