Kovidové trasování

Přátelé je to tu. Byli jsme vytrasováni, a tak jsme zodpovědně udělali maximální opatření. Každý pěkně do izolace a bo naše chatrčka neumožňuje aby byl každý ve své místnosti, nedej bože ve své části domu tak tedy do svého iglú. Lilískovi se moc nechtělo ale když dostala do svého bivaku lahev na zahřátí ochotně si do něj vlezla a ucpala sněhem vchod abych ji náhodou neupíjel. Po dvou dnech, kdy došlo pití, přestalo chumelit a umřela baterka v notebooku, odšpuntovala vchod a vyrazila zběsile hledat další láhev. Jelikož silnice nebyla vidět a mikropřibližovadlo se jí v závěji nepodařilo najít i když sníh prohazovala přes síto, vytáhla v zoufalosti běžky. Po třech hodinách se vrátila s nepořízenou a tak jsem byl donucen oprášit běžky i já. Dvacet let kdy jsem na nich nestál se vůuuubec nepodepsalo na moji propracované technice, a jako strom klátící se v uragánu jsem se řítil cestou, nebo spíš necestou směrem kde jsem tušil sklep . No, sklep ani lahev jsme nenašli,  pokorně se vrátili domů plní zážitků a trní a po vydatné večeři (dvě kila brambor, kilo česneku a půl kila másla) uléháme. Zítra z nás budou mít na odběrném míste radost. Dračímu dechu zdar