Ó Dyje

Nejedná se o povzdech k řeckému bohu anóbrž radostné zvolání že jedeme na vodu. No vodu. Spíš olej  Tak volba lodi byla jasná. Na střechu putovala laminátka a děvčata mají z půjčovny nafukovačku.  Najít vhodný přístup k řece byl trochu ořech (skoro kokosový) ale to jsme ještě nevěděli že ač majíc ruční vysilovač (pumpu) loď nemáme čím nafunět.  Ono když nemáte redukci, a ani tesa páska nevyřeší problém, musí i Macgiver uznat dočasnou morální porážku. Naštěstí se redukci podařilo sehnat tak jsme mohli zahájit rozcvičku.   Ve chvíli kdy se holky symbolicky vyfotily u pumpy a dalších 1843 dřepů zbylo na mě, bylo mi jasné že na příště (i když mám laminátku) potřebuju k ní kompresor . Po dvou hodinách jsem funěl jak kdybych tu loď nafukoval pusou nebo i jinou částí těla.   Výcvik mladých vodníku a vodoměrek proběhl beze ztrát ač děti usilovali o trest utopením jak to jen šlo. Ocelová nervová soustava Lilíska nakonec vydržela a koťata byla ponechána na živu. Zima, déšť, pumpička bez redukce, nic nás nerozhodí. Tak za čtrnáct dní přiostříme a přidáme k tomu oleji pár peřejek a jezů.