Rozštípená skála

Naše rodinka se skládá z pěti členů, tři děvčata a dva zdatní samečci.  Každý vyniká v trochu jiné oblasti a dohromady tvoříme pevné skupenství. Rozkrývat dopředu povahové vlastnosti hlavních hrdinů se mě zdá být škoda. Raději to nechám plynout ať si každý může objevovat mezi řádky. Přes to alespoň krátké nastínění. 

 Lilísek, moje milovaná kočička, je těžko popsatelná. Umí a dělá všechno. Co nedělá a neumí, bude umět a dělat záhy. Nebo minimálně chce.  Když jsem ji poznal, a podotýkám že jsme si prvně jen psali (aniž by jsme se viděli), říkal jsem si že na druhé straně snad ani nemůže být holka, protože holky přece takové nejsou. Neznal jsem žádnou takovou které by nevadil můj styl života. Vandry, skály, divoká voda, spaní pod širákem, ježdění na motorce, život bez plánování na pětiletky, bydlení v chatrčce u lesa. Ale spletl jsem se. Minimálně jedna je. Moje Lili.

Byl červenec, polojasno, teplo a moje volba pro dnešní den byla Rozštípená skála. Vyrazili jsme na nás celkem brzo a  tak už v jednu odpoledne se dva vozy (tedy jeden vůz, a jeden nepodařený projekt od citroenu) plné železa a dětí blížili k Hamrům nad Sázavou. Zatím co dospěláci se rozplývají nad krásou skalních útvarů, děti obsadili lávku přes potok s odhodlálním vybírat mýtné od turistů co by snad chtěli projít. Nízká frekvence procházejících je však odradila a raději přešli na odchyt žab a jiné havěti. Dnešní kvalifikaci na mistrovství světa v šplhnutí jednoznačně vyhrála Amálka se zdolanou osmnáctimetrovou stěnou dvakrát po sobě, 180ti odsednutími, a kadencí 98 slov za minutu. Na druhém místě Lilísek s o trochu nižším skóre v lezení ale o to vyšším tlakem při uklidňováni třetí závodnice Týnky která se rozhodla že dnes jí vadí všechno. Naše mužská sekce se gentlemansky usadila na chvostu.
( tedy ne svém, ale na chvostu žebříčku) Rozštípená skála u Žďáru nad Sázavou